Studium na TU Wien v Rakousku

Koukám, že to tady poslední dobou nějak zanedbávám. Částečně asi i díky škole. Vyhecován výhrůžkami paní z evropské kanceláře ČVUT jsem si ve finále zapsal celých 31,5 ECTS.

Tohle je příspěvek na přání. Vyžádal si ho (nepřímo) Tonda, který má jako medik ve čtvrtém ročníku zkoušku každé dva týdny, takže chtěl vědět, zdalipak na tom není náhodou někdo ještě o něco hůř. Musím předeslat, že není. Ale zpátky k tématu, aneb jaké je studium v zahraničí.

Měsíc docházení na univerzitu asi není dost na nějaké hloubkové analýzy, pročež tu rozvinu jen pár prvních dojmů a plytkých povrchních úvah. Tohle vám ale říct musím. První, co člověka na zdejší přednášce zaujme je mlácení do stolu. Možná zvyk přežívající z dob Rakouska-Uherska, kdy se prý něco podobného praktikovalo v parlamentu. Na konci přednášky se místo potlesku klepe do stolu, což evokuje atmosféru gladiátorských zápasů. Rovněž zvyk udeřit do lavice před přihlášením možná ledaskoho neznalého zdejších zvyklostí vystraší. Každopádně tak odpadají trapná půlhodinová mávání na krátkozrakého docenta.

Ve výuce tu vládne všeobecná mírná anarchie. Každý vyučující si startuje a končí výuku kdy chce a jak chce. Existují předměty (tak zvané blokové), které máte jen třeba dva týdny semestru, zato každý den od rána do večera. Se začátkem semestru odstartovala asi pětina mých zapsaných přednášek, zbytek se plynule přidával v průběhu října.

Ani se začátky hodin si očividně nikdo neláme hlavu. Obecně panuje velmi laxní pravidlo akademické čtvrthodinky, která se v extrémních případech může protáhnout až na půlhodinku. Podle mého rozvrhu mají některé předměty trvat dvě hodiny. Ve skutečnosti trvají klasicky hodinu a půl, ale dvouhodinový prostor v rozvrhu dává přednášejícímu podle všeho ďábelskou možnost svévolně se zpožďovat, přetahovat nebo nedotahovat.

Rozlišuje se zde asi třicet typů předmětů (cvičení, laboratorní cvičení, přednáška, přednáška s cvičení, přednáška s laboratorním cvičením, seminář, přednáška se seminářem, přednáška se seminářem a laboratorním cvičením,… to by snad pro představu stačilo). Nicméně valná většina kurzů, jež mám zapsané já, je typu VU (Vorlesung mit Übung). Čili pár přednášek a pak většinou nějaká samostatná práce. V mém případě se jedná převážně o vytváření různých více či méně smysluplných projektů nebo řešení úloh ve skupině tří až šesti lidí.

Tady asi končí výčet zásadních rozdílů oproti systému, na jaký jsem byl doposud zvyklý. Úroveň výuky není dle mého názoru nižší, ale ani vyšší než na ČVUT (minimálně FEL a Katedra počítačů). Stejně tak vybavení (takové to světské – mám na mysli auly, tabule, sedačky a zásuvky – jak je to s výzkumem nevím) je srovnatelné.

Ale přece ještě… Na rozdíl od českých poměrů se tu výuka daleko více hemží takovými nadávkami z praxe jako e-commerce, web 2.0, semantic web, management, práce v týmu apod. U nás budu nejspíš muset dohledat ekvivalenty jako algebra ze 17. století, fyzika, jak jí lidstvo chápalo před sto lety, jaká byla architektura počítačů v 60. letech a etika pro výpočetní techniku.